Sbírka z 22. 4. byla věnována kamarádovi, který zemřel jako hrdina v boji na Ukrajině pod Luhanskem.
„Kdyby nebyla nafta tak drahá, jezdil bych na Ukrajinu i dvakrát týdně,“ říkal s úsměvem Ivan, rodák ze Zakarpatí, když zrovna přebíral naše sesbírané potraviny do svého auta den před odjezdem na Ukrajinu.
Ivan bydlí už více než 10 let v česku, má zde rodinu a práci, přesto právě teď věnuje veškerý svůj volný čas pomoci Ukrajině odsud. Právě on ihned zareagoval na naši poptávku po řidiči pro sbírku do Uzhhorodu. Zrovna měl cestu kolem, vezl totiž materiální pomoc do Ivanofrankinvské oblasti svým známým a kamarádům, kteří se chystali jet bojovat na východ.
V Uzhhorodu se Ivan kromě univerzity zastavil také u místního památníku Пагорб Слави, kde jsou na přilehlém hřbitově pochováni padlí vojáci jak z 2. světové války, tak i z nynější ruské invaze. Zde spočívá i jeho kamarád, který zemřel raněný střepinou při odstřelování Ruské altilérie v boji pod Luhanskem. Tomuto kamarádovi byla sbírka z 22. 4. věnována.
Náš přítel Ivan a jeho příběhy, které zažívá na těchto cestách a které se dozvídá od svých blízkých na Ukrajině, jsou živými důkazy toho, že pomáhat našim bližním je skutečně třeba, a že to má opravdový smysl. Tak jako jsme ihned našli společnou řeč s Ivanem, stejně tak nám jsou blízcí i všichni ti, co teď zrovna na Ukrajině trpí.
Ivan nám vyprávěl příběh o části jeho rodiny žijící v Rusku. Nějaký čas už plánoval, že spolu se synkem vyrazí do Ruska navštívit rodinu. Těšil se, že klukovi ukáže Moskvu a že prožijí společně krásný rodinný čas. Den před vypuknutí války volal se svým otcem a plánovali setkání, aniž by tušili, že se jejich životy ze dne na den změní a z plánování okamžitě sejde. Ten den, kdy Putin zaútočil na Ukrajinu, se snažil Ivan spojit se svým otcem a svojí rodinou. Když po týdnu ke spojení došlo, slyšel jen opatrná sdělení, plná strachu a upřímných omluv za to, že se něco takového – o čemž vlastně sami věděli velmi málo – mohlo stát…
Ivan má ve svém autě nachystanou helmu i neprůstřelnou vestu, připravený jít do boje, když bude třeba. Dokud má ale jeho pomoc větší smysl vně Ukrajiny, využije toho naplno, co nejdéle to půjde. Díky tomu, že má v zemi mnoho známých, mají jeho dodávky materiální pomoci jistotu, že budou předány tam, kde je třeba, a zároveň sem do Česka podává nezkreslené informace.
Také snil o tom, jak letos v létě vezme svůj karavan, a se synkem vyjedou do jeho rodného Zakarpatí svobodně projíždět a procházet krásy místní krajiny. My mu ze srdce přejeme, aby mu tento plán vyšel, a aby se Ivan a všichni lidé na Ukrajině co nejdříve svobodně a beze strachu procházeli ve své zemi v míru.
„Prosím vás, zapojte se všichni a pomáhejte. Chlapi potřebují základní věci, a uvítají cokoliv.“
A co z toho plyne?
Všichni obyvatelé Ruska nejsou agresoři nebo zlí lidé. Většina kvůli putinovské propagandě žije v nevědomosti o tom, co se doopravdy děje, ve strachu a v nejistotě. Ten, kdo válčí je Putin a jeho sympatizanti. Buďme empatičtí, buďme lidi, neodsuzujme.
Nikdo z nás si nedovede představit, co se tam doopravdy děje, dokud nejsme toho součástí. Pomáhat trpícím lidem není otázkou politického názoru, ale lidskosti.
Neodkládejme setkávání s rodinou :). Nikdy nevíme, co se na druhý den může stát.